Sámis 27-28

Sámis 27–28/2018 31 sii. Ovdal dialoga Máhtte-vilbeali eamidiin Siriin, lohk­ ki beassá diehtit ahte Heaika árvvoštallá ahte hávdádus hehttešii su čállinbarggu, ja šattašii váttis beassat dasa fas sisa. Ii ge Erke lean sutnje nu lagas olbmuid. Dialogas ni­ su dáhttu diehtit manne Heaika ii mannan hávdádussii: – Dat jámii Erkege. It astan hávdádussii? – Astamis gal livččen astan, in veadjan vuolgit. – Dáiddii dávjáge finadan du guossis? – Finai gal muhto ii nu dávjá go orot navdimin. Is­ sát fáros lávii ain láhppot mu geahčái. – Skihpára lusahan gal máhtii olmmoš. – Verdde dušše, ii ustit, Sirehan gal ádde maid mun dainna oaivvildan. (Vest 1997: 54–55) Olles dialoga lea mohkohallan Sire ja Heaikka gaskkas. Sire hui várrugasat cuiggoda Heaikka go son ii vuolgán Erkki hávdádussii. Heaika ii muital njuolgga manin son ii vuolgán, vaikko son maŋimuš cealkagis dadjá viehka čielgasit maid oaivvilda. Son álggus ii njuolgga daja ma­ nin, son garvá go dadjá Sirii ahte Erke ii lean lagas us­ tit, Erke ii fitnan su luhtte nu dávjá go Sire orru jáhkki­ min. Loahpas Heaika deattuha Sirii go lohká ”– Verdde dušše, ii ustit…”. Sire dasa ii daja šat maidege. ”DE LOAHPAS EADNI BOĐII ČUOŽŽUT RÁHPA ALA” Maŋimuš ovdamearkka lean viežžan čálli vuosttas girj­ jis Čáhcegáddái nohká boazobálggis . Girjji vuođđu leat čálli vásáhusat ja muittut iežas áhčis ja mánnávuođas. Su áhčči, Biennaš-Jon-Jovnna, lei máŋggaláhkai ceaggái ja iešlágan. Čálli eadni lei barggánis nisu ja buorre ead­ ni. Son ii láven vuostálastit isida ollu iešguđet ártegis prošeavttaid ja daguid, ii ge sehkken iežas su áššiide, muhto jos son duođaid fertii, de son máhtii ge addit isi­ dii čielga dieđu. Oktii go su eadni lea láibumin, de son nohkko jáffuin ja son sádde isida buvdii eanet oastit. Dan sadjái go máksit ja buktit jáffoseahka ruoktot, de Biennáš-Jon Jovnna báhcá buvdii nákkáhallat muhtin olbmuiguin. Ii ábut ge ahte gánda dadjá ahte eadni lea vuordimin ruovttus, áhčči lea roahkkasan nággui. Ii leat eará gándii go mannat ruoktot eadnái dan muitalit. Dá lea oassi girjjis mas muitaluvvo mo eadni de fidne áhči doalvulit jáffoseahka ruoktut: Loahpas eadni fertii viežžat áhči ruoktot. Dát viež­ žan ii lean goittot goassege miige oktageardánis áš­ šiid. Ii lean nu ahte eadni livččii njuolgga fallehan gávpái ja jágen áhči ruoktot, muhto dát viežžanope­ rašuvdna lei oalle máŋggasuorggat ášši. Álggos ead­ ni vuos váccii beallesuoli gávpešilju čađa Deatno­ dearpmi ala. Lei áibbas lunddolaš ahte áhčči ii astan vilput olggos báremus nákku áigge, ja ná eadni bá­ zii fuomáškeahttá. Dasto eadni váccii hihtáseappot gávperáhpaid meattá ja bonjastii gillebálgá ala, gos lei sus jorgalansadji. Dál áhčči juo sáhtii áicat eatni, muhto ii dahkat oaidninge. Eadni fiidnudii oppa áigge leavttu. Jos áhčči ii veláge ádden vuolgit olg­ gos, de loahpas eadni bođii čuožžut ráhpa ala. Dal­ le lávii Pikku-Vestii buollát hoahppu olggos, lei dal nággu vaikko man ollu gaskan. (Vest 1992: 23). ”De loahpas eadni bođii čuožžut ráhpa ala.”